Vážení přátelé,
musím přiznat, že když jsem byl vyzván, abych napsal krátké ohlédnutí za uplynulým 13. ročníkem Kurzu sepse a MODS, cítil jsem se poctěn, ale i zaskočen. Co napsat o tématu, které všichni čtenáři tohoto sloupku znají z vlastní zkušenosti? Co dodat k již publikovaným textům předních odborníků, kteří popisovali a chválili minulé ročníky?
Položil jsem si otázku "Čím je ostravský Kurz sepse výjimečný, v čem se liší od jiných akcí s podobným zaměřením?" A dospěl jsem k následující odpovědi: Většinu kongresů pořádají organizace, které obvykle navodí poněkud konfekční a odosobněný styl. U Kurzu sepse však je obvyklá profesionalita pořadatelů okořeněna mimořádnou invencí jediného člověka, zakladatele a současně hlavního organizátora akce, Romana Kuly. Bez něho by Kurz sepse nevznikl, bez něho by se nerozrostl do současných rozměrů a bez něho by se navzdory své nynější velikosti a významu neudržel na výsluní zájmu.
Řekl bych, že největší zásluhu na úspěšnosti Kurzu sepse je potřeba přičíst dvěma Romanovým vlastnostem. V první řadě musím jmenovat jeho upřímný a hluboký zájem o problematiku sepse. Není to tak samozřejmé, jak si při povrchním čtení může zdát. Jde o to, že v Romanově případě není zájem o sepsi primárně motivován snahou o kariéru, peníze nebo moc. Kdyby tomu tak bylo, už dávno by se to projevilo na jeho chování a Kurz sepse by ztratil svou přitažlivost. Druhou věcí je Romanova úžasná vynalézavost, která se ukazuje na celé koncepci tohoto kongresu (viz například nápad uspořádat takovou akci v lednu) i na četných detailech, které se týkají organizace. Vynalézavost až hravost je patrná i ze způsobu prezentace jeho vlastních přednášek. Vysoká míra citu pro detaily není v lékařské branži obvyklá a svědčí o skutečnosti, že Roman vkládá do Kurzu sepse obrovskou část svého času a energie. Myslím si, že ochota obětovat vlastní čas a pohodlí je vlastně obecná podmínka pro vytvoření něčeho dobrého.
Věřte nebo ne, svůj příspěvek jsem začal psát jako zamyšlení nad Kurzem sepse a opravdu jsem neměl v úmyslu jej pojímat jako laudaci. Ale nebráním se tomu a Romanovi za sebe i za ostatní aspoň touto cestou děkuji za výbornou akci, kterou pro nás každoročně pořádá.